Problematika chovatelské etiky

Chovatel, který se pohybuje na sociálních sítích a čerpá informace z internetových zdrojů, případně sám informace o zvířatech a jejich držení v péči člověka/zajetí sdílí a šíří, často naráží na jeden a týž jev. Internetové hádky bez konce, bez vítěze, za to s množstvím uražených a naštvaných lidí jsou fenoménem rozšířeným napříč obory. Nevyhnuly se ani chovatelství. Co člověk, to názor. Zvíře vám neřekne, jestli přemýšlí nad tím, zda se mu ve vaší péči líbí víc než kdybyste jej drželi trochu jiným způsobem. Třeba uměle vyšlechtěná barevná forma červené užovky nebo krajty vám pohledem nevytkne, že ji držíte v rack systému, a že by ocenila esteticky zajímavé terárium se spoustou prostoru, s dokonalým osvětlením, s vegetací a navíc umístěné v rušném obýváku. Protože oboje to jsou věci, které jsou pro zvířata natolik nepřirozené a mají tolik kladů a záporů, že není v silách dnešního člověka objektivně říct, která cesta je ta správnější. Každý ale musíme uznat, že nejlepší by pro to zvíře bylo, kdyby člověk neměl nutkání mít doma exotické tvory a zároveň kdyby jim neubíral z přirozeného prostředí v jejich domovinách, aby si mohlo poklidně žít tak, jak mu instinkty velí a tak, jak mu bylo naděleno do vínku přirozeně (přírodou, stvořitelem, čímkoliv v co čtenář věří). Tohle je jedno z nejčastějších témat největších internetových hádek mezi chovateli. Až je mnohdy úsměvné, o jakých detailech chovu jsou někteří lidé schopní se pohádat tak říkajíc "do krve". V optimální situaci se prostě nenacházíme, a tak je zapotřebí pracovat s tím, co je. Je to skutečně ukrutně zajímavé téma. Já osobně preferuji snahu pokusit se vytvořit zvířeti výřez z jeho biotopu, ač bez jemu "evolučně známých" rostlin nebo spolubydlících. Je potřeba k tomu přistupovat s respektem a uvědomovat si, že nejsme bozi a spoustu faktorů prostě simulovat nedokážeme a možná jich mnoho ani ještě neznáme nebo nechápeme. Ale chápu i cestu utilitární a nemám s ní problém. Za předpokladu, že se živočichovi dostává dostatku stimulů a možnosti přirozeně se projevovat (hledat potravu, lovit/spásat, přemýšlet v rámci jeho kongitivních schopností a řešit drobné problémy a zaměstnat tak svoji hlavu podle úrovně rozvinutosti intelektu, nasytit potřebu sociálního života, umožnit reprodukci tam, kde to je možné a samozřejmě těm, kteří o svá mláďata pečují nezasahovat do péče o potomstvo, atd), naprosto chápu, že chovatel sáhne po cestě nejmenší práce a vykašle se na dekorace a nadbytek prostoru. Co si ale myslím, že do hobby chovu naprosté většiny běžně dostupných zvířat kam dnes již lze zařadit řadu druhů plazů, nepatří, je inkubace a odchov všech snůšek za každou cenu. Je mi úzko z představy, že naprostá většina červených užovek, jemenských chameleonů a vousatých agam nebo zelenavých želv končí své životy ještě před zahájením dospívání v důsledku nevhodné péče a podmínek. Jak jsem k tomuto došla? Snadno. Stačí se podívat na obrovskou nabídku na burzách, inzerci, ale i v obchodech. Jak to, že se velkým a předraženým obchodním řetězcům nadále vyplácí nabízet zvířata za přemrštěné ceny, které jsou mnohdy třeba i mnohonásobně vyšší než na burzách? Jednoduše proto, že je stále enormní poptávka. Co se ted děje s tou spoustou odchovků? Raději to nechci vědět. Ono se stačí porozhlédnout po vodách internetu, po diskuzních forech, po facebookových stránkách, dokonce stačí nahlédnout do některých osobních stránek drobných chovatelů, kteří často ani netuší, že svému "mazlíčkovi" vlastně ubližují.  Veterináři by vám mohli vyprávět .... 

Milý čtenáři, proč odchováváš ty? Pokud odchováváš. Samozřejmě mám teď na mysli nejžádanější druhy především plazů. Netrápí tě svědomí, pokud nevíš, do jakých podmínek zvíře posíláš? 

Příklad může být tento paskvil publikovaný v jednom z nejčtenějších magazínů v ČR. Pokud se tímto bude nový majítel želvičky řídit, zvíře se rozhodně nedožije věku, kterého by se dožilo v přírodě. Nemělo by to být naopak?